Požádám Vás, abyste se představil. Jaká je Vaše pozice ve společnosti FLOW TECH, s.r.o. a jak dlouho zde pracujete?
Jmenuji se Ondřej Kozubík, mám 35 let, jsem ženatý a dělají mi radost dvě děti.
Mojí Alma mater je Fakulta managementu a ekonomiky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde jsem úspěšně absolvoval obor průmyslové inženýrství.
Na pozici průmyslového inženýra jsem pak začínal svou kariéru s tím, že přes projektového manažera a zástupce vedoucího engineeringu jsem postupně začal pracovat v rámci vrcholového vedení. Největší část z tohoto období jsem strávil na pozici vedoucí výroby/výrobní ředitel.
Do naší společnosti jsem nastoupil na pozici ředitele společnosti na začátku října 2022.
Co Vás do firmy přivedlo a jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Souhra náhod a okolností. Bude tomu za chvíli rok, co jsem se rozhodl vystoupit z tradičního vrcholového vedení výrobních firem a začít se věnovat projektům věnujícím se vyšším principům fungování společnosti jako takové. Přičemž do tohoto období jsem dostal zajímavý telefonát, zda se nechci účastnit výběrového řízení na ředitele naší společnosti. Musím se přiznat, že zprvu jsem vážně o tomto neuvažoval, ale po důkladném zvážení, několika setkání s majiteli a zjištění co opravdu Flow Tech dělá, se rozhodl tuto výzvu přijmout a dovršit tak pomyslnou pyramidu mé dosavadní kariéry.
Plány do budoucna ve firmě?
Byl bych rád, kdybychom společně se všemi kolegy z naší společnosti upevnili její pozici na trhu a nastartovali opětovně její růst. Mým cílem je nasměřovat společnost, i z hlediska jejího každodenního fungování, do oblastí moderního způsobu řízení a fungování přes informační technologie, inovace ve výrobě a engineeringu. Doufám, že tím „ochytříme“ nejen sami sebe, ale i naše produkty. Mohou tak z mého pohledu přinášet našim zákazníkům ještě vyšší přidanou hodnotu než doposud.
A v soukromí?
Dokončit úspěšně studium MBA v oblasti digitalizace a automatizace, zvládnout rybářské zkoušky, založit nový sad trnek a v neposlední řadě se věnovat svým dětem tak, aby z nich vyrostly osobnosti, na které jsem a budu moci být hrdý, že jsou šťastné a žijí svůj život tak, jak sami chtějí.
Řekl byste nám, co Vás na práci nejvíce baví, co máte na své práci rád a případně čeho si na společnosti nejvíce vážíte?
Když vidím lidi okolo mne, že se někam posouvají a formují. Velmi rád pracuji s lidmi, kteří nové věci a problémy nepovažují za překážky, ale za příležitosti nejen posunout věci dál, ale také se na nich něco nového naučit a posunout sami sebe. Za celkový úspěch pak považuji to, že svým jednáním neposouvají jen sami sebe, ale i své okolí.
Na naší společnosti si pak nejvíce vážím toho, že vyrábíme produkty s vysokou přidanou hodnotou v oblasti automatizace. Dokážou řešit zákazníkům nejen standardizaci výroby, ale také zvyšovat kapacitu, snižovat zmetkovitost a v neposlední řadě řešit i problémy s nedostatkem kvalifikovaných lidských zdrojů. Neprodáváme jen kvalitní kus železa, ale především myšlenku. Což považuju za naši nejsilnější stránku a největší potenciál.
Máte nějaké koníčky, kterým se věnujete ve volném čase?
V poslední době jsem propadl rybaření. Hledám v něm možná tak trochu únik z každodenního shonu, ale také určitou formou adrenalin. Ačkoliv se to některým nezdá i na rybách můžete zažít hodně akce a ne vždy si fyzicky odpočinete. Každopádně je to perfektní „čistič“ hlavy.
Jinak se v rámci amatérských soutěží věnuji hokeji a společně s rodinou lyžování a cykloturistice.
Jak se daří tato časově náročná pozice skloubit s osobním/rodinným životem?
Mnohdy to pravda není jednoduché, ale musím veřejně přiznat, že mám skvělou ženu, která mě, ve všem co dělám, podporuje a rodinu tmelí. I proto se snažím veškerý svůj volný čas podřizovat rodině a společně se ženou a dětmi podnikat různé výlety a cesty za zážitky. Musím se však přiznat, že občas trpím výčitkami svědomí a obavou, že děti rychle odrostou a pak už ztracený čas nevrátím. I proto se jim snažím nabídnout o trochu víc možností, než jsem měl já sám. Ačkoliv se mí rodiče snažili, co mohli. Možnosti byly omezenější, než máme se ženou, ale i přesto jsem jim velmi vděčný, v jakou osobnost mne zformovali a jaké možnosti mi dali.
Máte na závěr něco, co byste chtěl svým kolegům vzkázat?
Snad jen to, že kdo se dnes nezlepšuje a neformuje, postupně, ale jistě, degraduje, až profesně úplně umírá. Je zapotřebí se na věci dívat s otevřenou hlavou a snažit se v nich najít potenciál pro růst. A to nejen osobní a naší firmy jako takové, ale i celé společnosti. Ačkoliv totiž chceme či nikoliv, člověk je tvor společenský a právě okolí je to co mne ovlivňuje a co ovlivňuji i já. I když si to někdy jako jedinci neuvědomujeme.
Děkuji za rozhovor, ať se Vám a celé společnosti daří!
